Popsat události, které se v Mnichu odehrály v deštivé noci z 5. na 6. května 1945, je velmi nesnadné. Interpretace této události se postupně měnily a doplňovaly, takže dnes lze jen těžko rozlišovat fakta od ideologického či jiného „přikrášlování". Ani tento popis událostí nemusí být přesný, i když se o to snaží...
Dne 25. března 1945 vzlétlo z letiště u polského města Krosno letadlo s patnáctičlennou skupinou partyzánského oddílu „Za Prahu". Skupině velel Ivan Ivanovič Ivanov, dalšími členy byli náčelník štábu Josif Fomič Gil, politický komisař poručík čs. armády Ing. Jiří Nezval a dále Jurij Pavlovič Basov (instruktor), Ivan Semjonovič Kucharenko (radista), Alexej Leontěvič Uzkij, Nikolaj Dimitrievič Maslenikov (zpravodajský důstojník), Alichan Kosajeič Košinov (radista), Alexandr Michajlovič Koreckij, Ivan Leontjevič Kovalčuk, Boris Ivanovič Kristjuk, Gobit Bojazitovič Ždanov, Xenija Nikolajevna Abalovová (průzkumnice), Alexandra Kapitonovna Poljakovová (radistka) a zdravotník Ivan Pavlovič Kirejev.
Místem seskoku měl být severní cíp lesa u osady Knížata v blízkosti vrchu Zbihovka poblíž Kamenice nad Lipou. Navigační chybou byla skupina vysazena o 50 km od původního místa, a to u kopce Melechova u obce Kouty u Ledče nad Sázavou. Skupina se rozptýlila a rozdělena na tři části se nočními pochody dostala do plánovaného místa seskoku. Zde 3. dubna 1945 zahájili svoji činnost a později se přemístili do lesů u Starého Bozděchova. Konec války se blížil a v květnu došlo k odzbrojování německých posádek v Novém Etynku, Jarošově nad Nežárkou, Obratani, Bozděchově a Šimpachu.
V březnu 1945 se v obci usídlila německá posádka čítající asi 150 mužů. Část byla ubytována ve škole, ostatní v soukromých domech. Hlavní velitelství bylo v domě č. 23 (u Čamrů). Již během dubna začaly přes Mnich projíždět ustupující německé jednotky.
Připomínka květnových událostí před domem č. 23
V noci z 5. na 6. května 1945 se partyzáni rozhodli tuto posádku odzbrojit. Již během dne 5. května došlo k domluvě s místními usedlíky, kteří v čele se starostou Františkem Čábelkou přislíbili pomoc. Starosta si velmi dobře uvědomoval nebezpečí, které je v noci čeká, a rovněž odpovědnost, která na něm leží. Část mužů poslal na pomoc Černovicím, kde se očekával střet s Němci, část měla zajistit odzbrojení v Mnichu. K večeru došlo k vyjednávání mezi místními muži a partyzány s velitelem posádky. Ten nakonec souhlasil s tím, že složí zbraně a opustí vesnici. Odzbrojování probíhalo v klidu, avšak těsně po půlnoci přijela do Mnichu kolona německých vojáků z Kamenice nad Lipou. Dnes je těžké zjistit, zda byl její průjezd obcí náhodný, podle některých svědectví změnila kolona, která směřovala na Černovice, směr po upozornění.
V temné, deštivé noci nastala přestřelka. Většina mužů se nalézala v domě velitelství (č. 23), kde se bránila přesile. V tomto boji zahynulo 8 místních mužů, dva sovětští a dva čeští partyzáni. Zbytek partyzánů se stáhl z obce, ale ani Němci se nechtěli pouštět ve tmě a při neznalosti terénu do dalších bojů a ráno Mnich opustili.
Při odchodu z Mnichu si své mrtvé odvezli sebou. František Dolejší (č. 2) byl donucen na voze taženém dvěma koňmi odvézt padlé vojáky. V Brčíku u křížku (za Deštnou, směrem na Jindřichův Hradec) mu ponechali jednoho koně a zbytek poslali zpět. Od něho víme, že na voze bylo 42 padlých vojáků.
V noci z 5. na 6. května 1945 v Mnichu padli:
František Čábelka * 28.8. 1890 z Mnichu č. 45, starosta obce
- zemřel v domě č. 23 na následky poranění ručním granátem, který vojáci vhodili do místnosti.
Josef Lehký * 8.10. 1915 z Mnichu č. 3, učitel, narozený ve Starém Podlesí, okr. Příbram
- padl na dvoře domu č. 23.
František Skořepa *31.5. 1913 z Mnichu č. 44, zedník
- byl zastřelen v příkopu před domem č. 24.
Alois Kubů * 1.5. 1906 z Růtova č. 3, rolník
- padl u zahrádky se sochou sv. Jana Nepomuckého před domem č. 23.
Jan Semotán * 25.12. 1909 z Růtova č. 4, rolník
- padl ve dvoře domu č. 23
Josef Petrů *16.3. 1904 z Mnichu č. 35, hrobař
- zastřelen na prahu domu č. 23
Stanislav Valenta * 26.5. 1908 z Nového Mnichu č. 139
- zranil se pádem z výšky ve stodole domu č. 23, byl objeven vojáky a zastřelen
Štěpán Sviták * 23.11. 1900 z Nového Mnichu č. 101, chalupník, narozen v Rosičce č. 11
- ráno kolem 7 hodiny byl zastřelen před kostelem u č. 70
Miloslav Svoboda * 28.8. 1913 z Nového Etynku č. 99, tovární dělník, narozen v Žirovnici
- zastřelen u vrat domu č. 23
Eduard Emr * 17.9. 1919 z Nového Etynku, tovární dělník, narozen v Hluboké nad Vltavou
- padl v domě č. 23
Jurij Pavlovič Basov, člen partyzánského oddílu „Za Prahu"
- padl v domě č. 23
Ivan Ignatěvič Krilatov, který uprchl z nacistického vězení a přidal se k partyzánské skupině
- padl před domem č. 23
Místní obyvatelé měli strach, že se vojáci později vrátí, proto část obyvatel utekla do sousedních vesnic. 9. května 1945 dorazili vojáci Rudé armády, kteří zde jednu noc přespali. Rychlý postup Rudé armády pravděpodobně zmařil německou odvetu za padlé, ale klid ještě nebyl.
V okolí se potulovali němečtí vojáci snažící se dostat na západ. V neděli 13. května odpoledne byl na louce Ve Spáleništích zastřelen Karel Běhounek (* 17.12. 1912) z Nového Mnichu č. 124 a o několik dní později, 18. května, byl při pročesávání lesů v Bukovce zastřelen hajný František Podlaha (*8.11. 1888) z Chválkova č. 14. Jeho smrt byla okamžitě pomstěna - při krátké přestřelce útočníka zastřelil Vojtěch Nápraník z Vlkosovic, který se nacházel opodál.
Za místo jejich posledního odpočinku byla vybrána severní strana obce, při rozcestí na Bořetín a Chválkov, kam se měl původně přemisťovat hřbitov. Padlí byli pohřbeni do společného hrobu a spolu s nimi i Karel Běhounek a František Podlaha. 27. května 1945 proběhla u hrobu tryzna a byla sloužena mše. Poslední místo odpočinku zde našel i Ing. Feodor Štancl, stavitel z jugoslávského Sarajeva, který utekl z německého zajetí a přidal se k partyzánům. Padl poblíž Černovic 6.5. 1945 a byl pohřben 5.5. 1946. V březnu 1946 si rodina odvezla ostatky Josefa Lehkého, který byl pohřben v Příbrami.
19. května 1946 byl za účasti asi 15 000 občanů, mezi nimiž byl i ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda a sovětský velvyslance V. Zorin, slavnostně položen základní kámen k Památníku slovanského bratrství.
O rok později, 18. května 1947, byl památník slavnostně odhalen za přítomnosti ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Na tomto aktu se přes špatné počasí sešlo 10 000 osob.
Památník slovanského bratrství je mohyla se sousoším umírajícího partyzána, sovětského a československého vojáka. Autorem byl akademický sochař Jan Přerovský z Tábora. Boční strany pomníku jsou osazeny deskami se jmény 1 842 mužů a žen, kteří položili v Jihočeském kraji svůj život. V letech 1979 - 1994 byl památník národní kulturní památkou, v současné době má statut kulturní památky.