Drobečková navigace

Úvod > Obec > O obci > Části obce > Mirotín

Mirotín

Název Mirotín vznikl pravděpodobně podle jména zakladatele. Zdejší pozemky vlastnil vladyka Mirota. Měl tu svůj dvorec a osada dostala jméno Mirotín. Mirota měl být velice zbožný a dle pověsti měl později vstoupit do kláštera. Tomu by nasvědčovala i skutečnost, že se Mirotín po něm dostal do rukou církevního řádu. V archivu Metropolitní kapituly u Svatého Víta je tento zápis. Pochází ze dne 14.5.1378 a uvádí se v něm: Eliška, císařovna římská a královna česká, oznamuje arcibiskupu Janovi, že se souhlasem svého manžela Karla IV darovala oltáři ve svatováclavské kapli vsi Mirotín u Deštné a Německou Radouni s tímto ustanovením. Aby při oltáři byl zřízen oltářík, který by sloužil týdně tři mše. Dále by měl nosit, vzhledem k vynikajícímu postavení tohoto oltáře, mitru a měl místo v kanovnických lavicích. Jan, arcibiskup pražský, potvrzuje darování obou vsí královnou Eliškou a přivtěluje obě vesnice jmenovanému oltáři.

Ke konci 14. století oltářníci již svůj statek v Mirotíně pronajímali. V této době měli Dvůr v nájmu světské osoby a oltářníkům odváděli stanovené finanční a potravinové požitky. Roku 1394 byl rektoremoltáře u sv. Víta jakýsi Vavřinec,ten v té době za řád ves Mitorín dal do pronájmu. Církvi patřil i v čase husitských válek. Celá vesnice včetně Dvora byla vyrabována a částečně lehla popelem. Po skončení husitských válek ji zřejmě držel v nájmu nějakou dobu erbovní rod Pštrosů psaných z Mirotína. Pštrosové museli získat nižší šlechtický titul jako obyvatelé vsi, proto se psali z Mirotína. Není jasné, zda měli Pštrosové svůj vlastní dvůr, či měli dvůr v dlouhodobém pronájmu od kláštera. Tento rod byl později významným měšťanským rodem v Táboře. Po bitvě na Bílé hoře (1620) se Mirotín dostal se vším všudy zpět pod správu církve, a to děkanství v Praze. Klášter v Praze je jako vlastník uváděn například roku 1654. To měl Mirotín 13 sedláků, žádný grunt nebyl pustý, chalupník ani zahradník zde nebyl žádný. Pod církevní vládou byl Mirotín ještě na počátku 18.století. Teprve roku 1731 je zmíněno, že byl připojen k panství Černovice, pod vlastnictví hraběte Františka Kinského. Jeho syn Josef Jan prodal panství včetně Mirotína roku 1760 hraběti Františku Adamu Šternberkovi. V roce 1803 pak prodala celé panství Marie Anna Šternberková hraběti Vincenci Zessnerovi ze Spitzenbergu. V roce 1823 získal panství Černovice včetně Mirotína kníže Jindřich Eduard Schönburg. Knížecí rod vlastnil kromě velkostatku Černovice s Mirotínem také velkostatek Červená Lhota s Březinou. V Mirotíně proběhl ke konci 18.století soupis stavení a obyvatel. Jednotlivá stavení byla očíslována. Do té doby na vsích používaly po gruntu či po chalupě podle jména rodu.

Soupis v Mirotíně byl prováděn, jako v jiných vesnicích, vojskem a za účasti úředníka panství. Domy byly očíslovány zejména pro vojenské účely. Do Mirotína přijela soupisová komise od Mnichu a číslo 1 přidělila v tu dobu jedinému stavení, které se nacházelo napravo od cesty (dnes Kunstovi), pak přešla cestu a pokračovala postupně směrem zpět k Mnichu. Poslední, největší, nejstarší a nejhonosnější stavení, Dvůr v Mirotíně, dostal číslo 13. Více obydlených stavení než těchto třináct Mirotín neměl.

Další nemovitosti se stavěly postupně až v průběhu 19. Století. Čísla nových domů byla přidělována v pořadí, jak byly stavěny. Během tohoto období se dostal počet na 35. I zde některé rody vymřely a zůstaly po nich názvy jen po chalupě. Jak je zřejmé ze současného stavu, tka některé grunty a chalupy již neexistují.

Pověsti o vzniku Mirotína jsou ze záznamů uvedených ve Statním archivu v Pelhřimově a Jihlavě,dále v církevních matrikách. K nahlédnutí je poskytl pan Josef Vališ – soukromý svazek o rodech sepsaný panem Jaroslavem Zevelem.. Podle dostupných údajů byl Mirotín osadou obce Bohdalín. Bylo to v létech 1869-1890. Pak měl svoji samosprávu.